V polovině XV. století si pronajal bruntálský hrad a okolní panství bohatý rod pánů z Vrbna - název podle polského Vrbna. První dochovaná zmínka o drľení bruntálského panství pány z Vrbna se datuje koncem roku 1473/74. Prvním správcem byl Jan Bruntálský z Vrbna, který ľil do roku 1477.

Páni z Vrbna věnovali velkou pozornost těľbě zlata a kovů. Osady se zvětąovaly, byly otevírány nové ąachty a rýľoviątě. Počet horníků vzrůstal. Na březích řeky Opavy vznikly nové drtírny a tavírny zlatonosné rudy. Také na svahu Vysoké Hory, v místech kudy dnes vede stará cesta do Andělské Hory, byla řada těchto dílen.

Od roku 1607 spravoval panství Hynek z Vrbna, který se rozhodl povýąit Vrbno na svobodné horní město, pro jeho důleľitou polohu. Nechal proto dobudovat čtvercové náměstí a hornickou kolonii v prostoru dneąních ulic - Krejčího, Střelniční a Jiráskovy. Povýąení osady na město se stalo slavnostním způsobem dne 24. června 1611.

Slibný rozvoj města a okolí byl zastaven událostmi kolem Bílé Hory - páni z Vrbna byli horlivými stoupenci protikatolické a proticísařské ąlechty, která se zúčastnila povstání proti Ferdinandovi II. Stavovský odboj zde byl připravován, ale k vystoupení nedoąlo. Slezątí stavové uzavřeli 1621 "akord saský", jímľ se poddali císaři. Přesto v létě 1621 zahájil Jan Jiří Krnovský taľení na Moravu spolu s pány z Vrbna. Porazil u Nového Jičína císařské ąpanělské oddíly a zajistil si pomoc valaąských povstalců. Vojenský výpad proti Olomouci se mu nepodařil a po uzavření míru v Mikulově 6.1.1622, byl stavovský odboj ponechán svému osudu a postupně potlačen. Majetek Jana Krnovského i jeho spojenců pánů z Vrbna byl konfiskován. Celé bruntálské panství bylo prodáno za 200 000 zlatých Řádu německých rytířů, kteří je vlastnili aľ do roku 1938, kdy bylo panství konfiskováno Hitlerem.

Roku 1633 zde vypukl mor, na nějľ zemřelo hodně lidí a musel být zaloľen nový hřbitov. Roku 1635 byl vystavěn nový kostel pro 1.000 věřících.

Roku 1641 přitáhli do Vrbna ©védové a vybudovali zde vojenský tábor. 29.6.1641 byl sveden boj mezi císařským vojskem a ©védy. Přitáhl sem silný oddíl ąvédského vojska pod vedením generála Trotensohna, který dobyl a vypálil Bruntál a na svahu Vysoké Hory si zřídil silně opevněný vojenský tábor. Toho dne doąlo na mírném svahu, asi dva kilometry od města, po pravé straně řeky Opavy, ke krvavé bitvě mezi ©védy a císařským vojskem. Teprve k večeru přinutila císařská vojska ©védy k ústupu do jejich opevněného tábora u Vrbna. Také ten byl po prudkém útoku dobyt a město bylo osvobozeno. V téľe době zanikl hrad na Zámeckém vrchu.

Bohuľel i zde zasáhlo inkviziční temno, v kronice města Vrbna je zmínka, ľe roku 1669 byla za městem upálena dvacetiletá Aneľka Metznerová z Vrbna nařčená z čarodějnictví. Roku 1771 to byla daląí ľena a není se ani čemu divit, kdyľ v okolí např. v Jeseníku byly upalovány i děti a z blízkých Zlatých Hor pocházel největąí inkvizitor, nedostudovaný právník Boblig, který se později "proslavil" hlavně na panství Velké Losiny. Ve Zlatých Horách v tu dobu bylo také zaměstnáno 8 katů.

Roku 1750 byl zřízen poątovní úřad. Dostavník spojoval Vrbno s Bruntálem, Olomoucí, ©ternberkem, Opavou a dopravoval osoby. Poątovní zásilky přepravoval do Jeseníku a Bruntálu.

Roku 1770 dne 10. února byl otevřen městský ąpitál, tzv. "Andělský dům". Byl to vlastně městský chudobinec a postavena k němu byla i kaple. Byl postaven mniąským řádem Frantiąkánů. Dne 29. září 1816 městský chudobinec i přilehlá kaple úplně vyhořely.
V roce 1837 byl zbourán starý farní kostel, který zde stál přes 200 let. Poloľen byl základní kámen nového farního kostela. Ceremoniálu byl přítomen arcivévoda Maxmilián, velmistr Rádu německých rytířů.

Hospodářská situace se začala měnit s nástupem kapitalistického způsobu podnikání. Zastaralá tkalcovská a ľelezářská výroba byla neproduktivní. Roku 1840 byla zaloľena hu» a továrna na kovové zboľí, vyráběly se zbraně - puąky, pistole, koule do muąket apod. V roce 1860 koupil závod průmyslník Grohmann, který ho přeměnil na mechanickou přádelnu lnu. Roku 1855 zaloľil Moritz Richter továrnu na výrobu kyseliny sírové, kterou jeho syn roząířil o sklárnu. Roku 1894 se přestala vyrábět kyselina sírová a továrna se přeměnila na výrobu skla pro domácnost. Roku 1864 zaloľil Adolf Grohmann továrnu na dráty, nýty, řetězy, která byla roku 1867 přeměněna na výrobu kovové galanterie. Dřevoprůmysl byl od roku 1869 zastoupen vodní pilou v místech dneąního Dřevokombinátu. Nejstarąí tradici měl závod na výrobu nití a zpracování lněného zboľí - dneąní Odetka a.s., který pracoval manufakturním způsobem od roku 1828. Rozvíjejícímu se průmyslu nemohly stačit staré komunikace, proto byla roku 1844 vybudována říąská silnice Bruntál - Andělská Hora - Vrbno - Zlaté Hory. Roku 1880 byla zahájena ľelezniční doprava Milotice - Vrbno.

Současně s rozvojem průmyslu se začalo ve Vrbně rozvíjet i ąkolství. Roku 1878 byla zaloľena císařsko-královská odborná ąkola dřevařská, která byla uzavřena r. 1902. Chlapecká ąkola byla otevřena roku 1889, dívčí ąkola v roce 1890. Vliv průmyslu se projevil i ve společenském ľivotě, kdy náboľenský fanatismus ustupoval umírněné snáąenlivosti.

V roce 1910 byla provedena elektrifikace města z místních elektráren. V roce 1911 zde proběhly oslavy 300. výročí povýąení původní osady na svobodné horní město za účasti mnoha občanů a alegorických vozů.

I. světová válka postihla zdejąí kraj stejně jako jiná místa, navíc v roce 1916 byl podniknut hladový pochod ľen do Karlovy Studánky. Konec války byl uvítán s velkým nadąením. Počátkem roku 1919 se poměry urovnaly a ve městě nastal klid, závody se rychle přeorientovaly na mírovou výrobu a snaľily se získat odbytiątě pro své výrobky.
V třicátých letech i zde začala působit hospodářská krize, továrny pracovaly jen 3 - 4 dny. V roce 1930 bylo ve městě zaregistrováno 300 nezaměstnaných. Roku 1931 byla zastavena práce v "Jutovce", majitel továrny Primavesi vyhlásil krach a 456 zaměstnanců propustil z práce.

V roce 1934 byla otevřena česká menąinová ąkola. 7. 10. 1939 byl zdejąí kraj připojen k Velkoněmecké říąi. V roce 1943 zde byla umístěna nemocnice. II. světová válka skončila pro Vrbensko 8.5.1945 bez jediného výstřelu příchodem Rudé armády.

Historie kostela

Na počátku 17. stol. stávala na náměstí ve Vrbně, r. 1611 povýąeném na město, katolická kaple sv. Michala, jeľ byla r. 1626 zničena protestanty. I vedlejąí dřevěný kostelík, který byl v letech 1621-1624 vybudován habsburským arcivévodou Karlem, velmistrem řádu německých rytířů, byl téměř zničen. Na podzim r. 1634 přikázal řádový místodrľící Georg Wilhem von Elkerhausen postavit nový, kamenný kostel, a to opět uprostřed náměstí.

Stavba probíhala od jara 1635 do podzimu 1637. Kostel byl podélný, jednolodní s čtyřbokou věľí v ose hlavního průčelí a sakristii, připojenou k epiątolní straně. Hlavní vchod byl v přízemí věľe a daląí vchody byly proraľeny v bočních průčelích.

Věľ měla cibulovitou střechu. Vnitřek byl plochostropý s dřevěným podhledem, pokrytým malbami s biblickou tématikou.

Postupem času byl kostel, stavěný prý pro tisíc návątěvníků, obyvatelům Vrbna těsný. Od konce 18. stol. probíhaly přípravy k jeho zvětąení. Dokonce byl uľ několikrát dovezen a na poslední chvíli opět prodán stavební materiál. Situace se změnila aľ zásahem nového velmistra, arcivévody Maxmiliána, jenľ dal popud nikoliv k přestavbě starého kostela, nýbrľ k jeho zboření a vybudování nového. Vedením stavby nového kostela byl pověřen arcivévodův architekt Maxmilián Wilsch z Bruntálu a stavebním dohledem polír Josef Gruner. Jako stavitel je uváděn krnovský podnikatel Karl Latzel a jako tesař Johann Peschel z Rýľoviątě.

28.5. 1837 začala demolice starého objektu a 24.9. téhoľ roku byl v přítomnosti velmistra poloľen základní kámen novostavby. Vzhledem k malé únosnosti sypké zeminy bylo zapotřebí vykopat velmi hluboké základy a podklad jeątě zpevnit dubovými piloty. Z týchľ důvodů byl pozměněn původní plán dvouvěľové stavby ve prospěch budovy s jednou, podstatně niľąí věľí. Během r. 1838 byla hrubá stavba lodi a kněľiątě jiľ hotova a pod střechou. Jiľ 18.9. 1841 se mohl bruntálský děkan Johann Reichel obrátit na arcibiskupskou konzistoř se ľádosti o vysvěcení téměř dokončené stavby. Oslavy svátku sv. Michaela archanděla se uľ konaly v novém kostele. Ke svému závěru vąak stavební práce nedospěly bez váľných komplikací. Při budování nejvyąąího patra věľe se ve zdivu objevily praskliny, věľ se bez mála odtrhla od lodi a celé stavbě hrozilo zřícení. Ukázalo se, ľe ani podklad zpevněný pilotováním nemá ľádoucí statistické vlastnosti a ľe stavební práce nebyly provedeny v náleľité kvalitě. Plenty lícového zdiva byly vyvázány ze ąpatně vypálených cihel a kvalitní lité j ádro nahrazovala směs úlomků a rumoviska ze starého kostela. Vnitřní pilíře, zesilující zdiva, byly prý ponechány duté. Viníkem byl zřejmě architekt Wilsch. Arcivévoda Maxmilián při své návątěvě Vrbna v létě r. 1843 místo hotové novostavby nalezl ruinu. Na jeho příkaz byla stavba staľená ľeleznými obručemi a trhliny ve zdivu a klenbě zaceleny.

Původně chtěl rozlícený velmistr ruinu rozmetat střelbou z děl.

Pět zvonů bylo do věľe umístěno 18.6. 1844, v srpnu byly do kněľiątě umístěny skulptury Bernarda Kutzera. Z následujícího roku pocházejí postranní oltáře, věnované továrníky Weisem a Grohmannem, a kříľová cesta podle J. Führicha, dar továrníka Eisenbacha. Roku 1871 namaloval Rudolf Templer na objednávku G. Grohmanna pro vrbenský kostel obrazy Neposkvrněného početí a Snímání s kříľe, r. 1889 Poslední soud a v následujícím roce Růľencovou Madonu. Kostelní lavice jsou dílem stolaře Johanna Rupricha jenľ je rovněľ autorem vyřezávaných částí vąech tří oltářů.

V roce 1901 byl kostel, dosud bíle malovaný, vymalován opavským malířem Paulem Assmannem. V roce 1908 byl presbytář vydláľděn mozaikovou dlaľbou a ostatní prostory mramorem. V jiľní zdi byl v roce 1925 zřízen památník padlým v 1.světové válce, jehoľ reliéfní podobu vytvořil pravděpodobně Josef Oboth.

Hlavní oltář
Tvar podobný antickému chrámu, po stranách klečící cherubové. V rozích presbytáře stojí na postamentech sochy sv. Petra a Pavla, mezi nimi skulptura archanděla Michaela s mečem, váhami a přemoľeným Satanem.

Boční oltáře
Vlevo oltář Panny Marie, naproti znázorňuje Josefa - patrona rodiny. Boční oltáře doplňují dvojice soch: vlevo sv. Jáchym a Anna, vpravo Zachariáą a Alľběta.

Napravo od oltáře sv. Josefa kazatelna bez nohy a za stříąkou opatřenou bohatou figurální výzdobou, alegorií Víry, Naděje a Lásky.
Klenba lodi je vyzdobena čtyřmi nástropními malbami. Znázorňují Obětování Izáka, Zvěstování Panně Marii, Jeľíąe jako přítele dětí a sv. Alľbětu. Strop kněľiątě nese v rozích malířské medailony se čtyřmi evangelisty a na západní straně presbytáře je zobrazena sv. Trojice.

Kostel vysvěcen s patřičnými ceremoniemi 29.4.1844.

Nemovité kulturní památky

Město bylo zaloľeno u soutoku pramenů Opavy ve východním podhůří Hrubého Jeseníku. Původní osada byla povýąena na město v roce 1611. Město má tvar nepravidelného kosočtverce s obdélníkovým náměstím uprostřed. Z původní zástavby se dochovalo velmi málo, nebo» téměř polovina objektů kolem náměstí byla nahrazena panelovými obytnými domy. V jihovýchodní části současného města je zámecký areál u čp.154 a vila čp.298, u nichľ jsou přírodně krajinářské parky.

Zámek s areálem
Doklad feudálního sídla s jádrem ze 17.století, roząiřovaného postupně přístavbami v 18. a 19.století, vytvářející zajímavý soubor barokních a empírových celků. Zámeček je umístěn v přírodně krajinářském parku ohrazeném zdí z 19.století. Dnes je v objektu provozován penzion. Farní kostel sv. Michala
Monumentální empírová architektura z let 1840 - 43 neobyčejně čistého prostorového i tvarového řeąení, která ovládá nejen prostor náměstí, ale i panoramatický pohled na město.

Kříľ kamenný a litinový
Empírový kříľ z r .1825 s ornamentálně a architektonicky bohatě členěnou spodní kamennou sochařskou částí ve spojení s novým materiálem - litinou, významný i datací v dedikačním nápisu. Vila čp. 298 s parkem
Dílo významného rakouského architekta Josefa Hoffmanna (rodáka z Brtnice u Jihlavy) z let 1920-21 postavené pro průmyslníka Fritze Grohmanna.
Dům je situován v menąím parčíku přírodně krajinářského charakteru.

Dům čp. 162
Jeden z posledních dokladů původní zástavby města z přelomu 18. a 19.století. Areál hřbitova - Hřbitovní ulice
Doklad slohové úpravy hřbitova z poč. 19.století s hrobními kaplemi a náhrobky.

Hrobní kaple Marca Aurelia Rosslera
Kaple je zapuątěna do ohradní zdi, v ní socha stojícího anděla, příklad raně empírové figurální sepulkrální plastiky z doby kolem roku 1815. Hrobní kaple rodiny Weissovy
Kaple je zapuątěna v ohradní zdi, v ní socha stojícího okřídleného anděla, příklad raně empírové figurální sepulkrální plastiky z doby kolem roku 1815.

Náhrobek Anny Heleny Roesnerové
Typický klasicistní náhrobek z r.1780, čerpající tvarově z antických tvarů, doplněný charakteristickým klasicistním ornamentem - festonem. Hřbitovní kaple
Empírová drobná stavba z doby kolem roku 1817, doklad slohové úpravy hřbitova.

Hřbitovní zeď se dvěma branami
Ohradní zeď hřbitova z doby kolem roku 1817, úprava vstupní brány ve 20. století. Zbytky hradu Freudenstein
Na úzkém hřebenu kopce mezi cestou Vrbno - Andělská Hora, kat. území Vrbno.
Zbytky hradní zříceniny z období patrně kolem 13. století. V roce 1579 byl jiľ hrad zříceninou.

Zřícenina hradu Rabątejna
Historická památka z 2. poloviny 13. století. Spolu s Pustým hradem tvoří zajímavý, málo obvyklý typ dvouhradí stráľného charakteru, kat. území ®elezná. Zřícenina hradu Pustý hrad
Na úbočí hory Loupeľník, na příkré skále, kat. území ®elezná.