V polovině XV. století si pronajal bruntálský hrad a okolní panství bohatý rod pánů z Vrbna - název podle polského Vrbna. První dochovaná zmínka o držení bruntálského panství pány z Vrbna se datuje koncem roku 1473/74. Prvním správcem byl Jan Bruntálský z Vrbna, který žil do roku 1477.

Páni z Vrbna věnovali velkou pozornost těžbě zlata a kovů. Osady se zvětšovaly, byly otevírány nové šachty a rýžoviště. Počet horníků vzrůstal. Na březích řeky Opavy vznikly nové drtírny a tavírny zlatonosné rudy. Také na svahu Vysoké hory, v místech kudy dnes vede stará cesta do Andělské Hory, byla řada těchto dílen.

Od roku 1607 spravoval panství Hynek z Vrbna, který se rozhodl povýšit Vrbno na svobodné horní město, pro jeho důležitou polohu. Nechal proto dobudovat čtvercové náměstí a hornickou kolonii v prostoru dnešních ulic - Krejčího, Střelniční a Jiráskovy. Povýšení osady na město se stalo slavnostním způsobem dne 24. června 1611.

Slibný rozvoj města a okolí byl zastaven událostmi kolem Bílé Hory - páni z Vrbna byli horlivými stoupenci protikatolické a proticísařské šlechty, která se zúčastnila povstání proti Ferdinandovi II. Stavovský odboj zde byl připravován, ale k vystoupení nedošlo. Slezští stavové uzavřeli 1621 "akord saský", jímž se poddali císaři. Přesto v létě 1621 zahájil Jan Jiří Krnovský tažení na Moravu spolu s Pány z Vrbna. Porazil u Nového Jičína císařské španělské oddíly a zajistil si pomoc valašských povstalců. Vojenský výpad proti Olomouci se mu nepodařil a po uzavření míru v Mikulově 6.1.1622, byl stavovský odboj ponechán svému osudu a postupně potlačen. Majetek Jana Krnovského i jeho spojenců Pánů z Vrbna byl konfiskován. Celé bruntálské panství bylo prodáno za 200 000 zlatých Řádu německých rytířů, kteří je vlastnili až do roku 1938, kdy bylo panství konfiskováno Hitlerem.

Roku 1633 zde vypukl mor, na něhož zemřelo hodně lidí a musel být založen nový hřbitov. Roku 1635 byl vystavěn nový kostel pro 1.000 věřících.

Roku 1641 přitáhli do Vrbna Švédové a vybudovali zde vojenský tábor. 29.6.1641 byl sveden boj mezi císařským vojskem a Švédy. Přitáhl sem silný oddíl švédského vojska pod vedením generála Trotensohna, který dobyl a vypálil Bruntál a na svahu Vysoké hory si zřídil silně opevněný vojenský tábor. Toho dne došlo na mírném svahu, asi dva kilometry od města, po pravé straně řeky Opavy, ke krvavé bitvě mezi Švédy a císařským vojskem. Teprve k večeru přinutila císařská vojska Švédy k ústupu do jejich opevněného tábora u Vrbna. Také ten byl po prudkém útoku dobyt a město bylo osvobozeno. V téže době zanikl hrad na Zámeckém vrchu.

Bohužel i zde zasáhlo inkviziční temno, v kronice města Vrbna je zmínka, že roku 1669 byla za městem upálena dvacetiletá Anežka Metznerová z Vrbna nařčená z čarodějnictví. Roku 1771 to byla další žena a není se ani čemu divit, když v okolí např. v Jeseníku byly upalovány i děti a z blízkých Zlatých Hor pocházel největší inkvizitor, nedostudovaný právník Boblig, který se později "proslavil" hlavně na panství Velké Losiny. Ve Zlatých Horách v tu dobu bylo také zaměstnáno 8 katů.

Roku 1750 byl zřízen poštovní úřad. Dostavník spojoval Vrbno s Bruntálem, Olomoucí, Šternberkem, Opavou a dopravoval osoby. Poštovní zásilky přepravoval do Jeseníku a Bruntálu.

Roku 1770 dne 10. února byl otevřen městský špitál, tzv. "Andělský dům". Byl to vlastně městský chudobinec a postavena k němu byla i kaple. Byl postaven mnišským řádem Františkánů. Dne 29. září 1816 městský chudobinec i přilehlá kaple úplně vyhořely.
V roce 1837 byl zbourán starý farní kostel, který zde stál přes 200 let. Položen byl základní kámen nového farního kostela. Ceremoniálu byl přítomen arcivévoda Maxmilián, velmistr Rádu německých rytířů.

Hospodářská situace se začala měnit s nástupem kapitalistického způsobu podnikání. Zastaralá tkalcovská a železářská výroba byla neproduktivní. Roku 1840 byla založena huť a továrna na kovové zboží, vyráběly se zbraně - pušky, pistole, koule do mušket apod. V roce 1860 koupil závod průmyslník Grohmann, který ho přeměnil na mechanickou přádelnu lnu. Roku 1855 založil Moritz Richter továrnu na výrobu kyseliny sírové, kterou jeho syn rozšířil o sklárnu. Roku 1894 se přestala vyrábět kyselina sírová a továrna se přeměnila na výrobu skla pro domácnost. Roku 1864 založil Adolf Grohmann továrnu na dráty, nýty, řetězy, která byla roku 1867 přeměněna na výrobu kovové galanterie. Dřevoprůmysl byl od roku 1869 zastoupen vodní pilou v místech dnešního Dřevokombinátu. Nejstarší tradici měl závod na výrobu nití a zpracování lněného zboží - dnešní Odetka a.s., který pracoval manufakturním způsobem od roku 1828. Rozvíjejícímu se průmyslu nemohly stačit staré komunikace, proto byla roku 1844 vybudována říšská silnice Bruntál - Andělská Hora - Vrbno - Zlaté Hory. Roku 1880 byla zahájena železniční doprava Milotice - Vrbno.

Současně s rozvojem průmyslu se začalo ve Vrbně rozvíjet i školství. Roku 1878 byla založena císařsko-královská odborná škola dřevařská, která byla uzavřena r. 1902. Chlapecká škola byla otevřena roku 1889, dívčí škola v roce 1890. Vliv průmyslu se projevil i ve společenském životě, kdy náboženský fanatismus ustupoval umírněné snášenlivosti.

V roce 1910 byla provedena elektrifikace města z místních elektráren. V roce 1911 zde proběhly oslavy 300. výročí povýšení původní osady na svobodné horní město za účasti mnoha občanů a alegorických vozů.

I. světová válka postihla zdejší kraj stejně jako jiná místa, navíc v roce 1916 byl podniknut hladový pochod žen do Karlovy Studánky. Konec války byl uvítán s velkým nadšením. Počátkem roku 1919 se poměry urovnaly a ve městě nastal klid, závody se rychle přeorientovaly na mírovou výrobu a snažily se získat odbytiště pro své výrobky.
V třicátých letech i zde začala působit hospodářská krize, továrny pracovaly jen 3 - 4 dny. V roce 1930 bylo ve městě zaregistrováno 300 nezaměstnaných. Roku 1931 byla zastavena práce v "Jutovce", majitel továrny Primavesi vyhlásil krach a 456 zaměstnanců propustil z práce.

V roce 1934 byla otevřena česká menšinová škola. 7. 10. 1939 byl zdejší kraj připojen k Velkoněmecké říši. V roce 1943 zde byla umístěna nemocnice. II. světová válka skončila pro Vrbensko 8.5.1945 bez jediného výstřelu příchodem Rudé armády.

Historie kostela

Na počátku 17. stol. stávala na náměstí ve Vrbně, r. 1611 povýšeném na město, katolická kaple sv. Michala, jež byla r. 1626 zničena protestanty. I vedlejší dřevěný kostelík, který byl v letech 1621-1624 vybudován habsburským arcivévodou Karlem, velmistrem řádu německých rytířů, byl téměř zničen. Na podzim r. 1634 přikázal řádový místodržící Georg Wilhem von Elkerhausen postavit nový, kamenný kostel, a to opět uprostřed náměstí.

Stavba probíhala od jara 1635 do podzimu 1637. Kostel byl podélný, jednolodní s čtyřbokou věží v ose hlavního průčelí a sakristii, připojenou k epištolní straně. Hlavní vchod byl v přízemí věže a další vchody byly proraženy v bočních průčelích.

Věž měla cibulovitou střechu. Vnitřek byl plochostropý s dřevěným podhledem, pokrytým malbami s biblickou tématikou.

Postupem času byl kostel, stavěný prý pro tisíc návštěvníků, obyvatelům Vrbna těsný. Od konce 18. stol. probíhaly přípravy k jeho zvětšení. Dokonce byl už několikrát dovezen a na poslední chvíli opět prodán stavební materiál. Situace se změnila až zásahem nového velmistra, arcivévody Maxmiliána, jenž dal popud nikoliv k přestavbě starého kostela, nýbrž k jeho zboření a vybudování nového. Vedením stavby nového kostela byl pověřen arcivévodův architekt Maxmilián Wilsch z Bruntálu a stavebním dohledem polír Josef Gruner. Jako stavitel je uváděn krnovský podnikatel Karl Latzel a jako tesař Johann Peschel z Rýžoviště.

28.5. 1837 začala demolice starého objektu a 24.9. téhož roku byl v přítomnosti velmistra položen základní kámen novostavby. Vzhledem k malé únosnosti sypké zeminy bylo zapotřebí vykopat velmi hluboké základy a podklad ještě zpevnit dubovými piloty. Z týchž důvodů byl pozměněn původní plán dvouvěžové stavby ve prospěch budovy s jednou, podstatně nižší věží. Během r. 1838 byla hrubá stavba lodi a kněžiště již hotova a pod střechou. Již 18.9. 1841 se mohl bruntálský děkan Johann Reichel obrátit na arcibiskupskou konzistoř se žádosti o vysvěcení téměř dokončené stavby. Oslavy svátku sv. Michaela archanděla se už konaly v novém kostele. Ke svému závěru však stavební práce nedospěly bez vážných komplikací. Při budování nejvyššího patra věže se ve zdivu objevily praskliny, věž se bez mála odtrhla od lodi a celé stavbě hrozilo zřícení. Ukázalo se, že ani podklad zpevněný pilotováním nemá žádoucí statistické vlastnosti, a že stavební práce nebyly provedeny v náležité kvalitě. Plenty lícového zdiva byly vyvázány ze špatně vypálených cihel a kvalitní lité jádro nahrazovala směs úlomků a rumoviska ze starého kostela. Vnitřní pilíře, zesilující zdiva, byly prý ponechány duté. Viníkem byl zřejmě architekt Wilsch. Arcivévoda Maxmilián při své návštěvě Vrbna v létě r. 1843 místo hotové novostavby nalezl ruinu. Na jeho příkaz byla stavba stažená železnými obručemi a trhliny ve zdivu a klenbě zaceleny.

Původně chtěl rozlícený velmistr ruinu rozmetat střelbou z děl.

Pět zvonů bylo do věže umístěno 18.6. 1844, v srpnu byly do kněžiště umístěny skulptury Bernarda Kutzera. Z následujícího roku pocházejí postranní oltáře, věnované továrníky Weissem a Grohmannem, a křížová cesta podle J. Führicha, dar továrníka Eisenbacha. Roku 1871 namaloval Rudolf Templer na objednávku G. Grohmanna pro vrbenský kostel obrazy Neposkvrněného početí a Snímání s kříže, r. 1889 Poslední soud a v následujícím roce Růžencovou Madonu. Kostelní lavice jsou dílem stolaře Johanna Rupricha jenž je rovněž autorem vyřezávaných částí všech tří oltářů.

V roce 1901 byl kostel, dosud bíle malovaný, vymalován opavským malířem Paulem Assmannem. V roce 1908 byl presbytář vydlážděn mozaikovou dlažbou a ostatní prostory mramorem. V jižní zdi byl v roce 1925 zřízen památník padlým v 1.světové válce, jehož reliéfní podobu vytvořil pravděpodobně Josef Obeth.

Hlavní oltář
Tvar podobný antickému chrámu, po stranách klečící cherubové. V rozích presbytáře stojí na postamentech sochy sv. Petra a Pavla, mezi nimi skulptura archanděla Michaela s mečem, váhami a přemoženým Satanem.

Boční oltáře
Vlevo oltář Panny Marie, naproti znázorňuje Josefa - patrona rodiny. Boční oltáře doplňují dvojice soch: vlevo sv. Jáchym a Anna, vpravo Zachariáš a Alžběta.

Napravo od oltáře sv. Josefa kazatelna bez nohy a za stříškou opatřenou bohatou figurální výzdobou, alegorií Víry, Naděje a Lásky.
Klenba lodi je vyzdobena čtyřmi nástropními malbami. Znázorňují Obětování Izáka, Zvěstování Panně Marii, Ježíše jako přítele dětí a sv. Alžbětu. Strop kněžiště nese v rozích malířské medailony se čtyřmi evangelisty a na západní straně presbytáře je zobrazena sv. Trojice.

Kostel vysvěcen s patřičnými ceremoniemi 29.4.1844.

Nemovité kulturní památky

Město bylo založeno u soutoku pramenů Opavy ve východním podhůří Hrubého Jeseníku. Původní osada byla povýšena na město v roce 1611. Město má tvar nepravidelného kosočtverce s obdélníkovým náměstím uprostřed. Z původní zástavby se dochovalo velmi málo, neboť téměř polovina objektů kolem náměstí byla nahrazena panelovými obytnými domy. V jihovýchodní části současného města je zámecký areál u čp.154 a vila čp.298, u nichž jsou přírodně krajinářské parky.

Zámek s areálem
Doklad feudálního sídla s jádrem ze 17.století, rozšiřovaného postupně přístavbami v 18. a 19.století, vytvářející zajímavý soubor barokních a empírových celků. Zámeček je umístěn v přírodně krajinářském parku ohrazeném zdí z 19.století.

Farní kostel sv. Michaela
Monumentální empírová architektura z let 1840 - 43 neobyčejně čistého prostorového i tvarového řešení, která ovládá nejen prostor náměstí, ale i panoramatický pohled na město.

Kříž kamenný a litinový
Empírový kříž z r .1825 s ornamentálně a architektonicky bohatě členěnou spodní kamennou sochařskou částí ve spojení s novým materiálem - litinou, významný i datací v dedikačním nápisu.

Vila čp. 298 s parkem
Dílo významného rakouského architekta Josefa Hoffmanna (rodáka z Brtnice u Jihlavy) z let 1920-21 postavené pro průmyslníka Fritze Grohmanna.
Dům je situován v menším parčíku přírodně krajinářského charakteru.

Dům čp. 162
Jeden z posledních dokladů původní zástavby města z přelomu 18. a 19.století.

Areál hřbitova - Hřbitovní ulice
Doklad slohové úpravy hřbitova z poč. 19.století s hrobními kaplemi a náhrobky.

Hrobní kaple Marca Aurelia Rösslera
Kaple je zapuštěna do ohradní zdi, v ní socha stojícího anděla, příklad raně empírové figurální sepulkrální plastiky z doby kolem roku 1815.

Hrobní kaple rodiny Weissovy
Kaple je zapuštěna v ohradní zdi, v ní socha stojícího okřídleného anděla, příklad raně empírové figurální sepulkrální plastiky z doby kolem roku 1815.

Náhrobek Anny Heleny Roesnerové
Typický klasicistní náhrobek z r.1789, čerpající tvarově z antických tvarů, doplněný charakteristickým klasicistním ornamentem - festonem.

Hřbitovní kaple
Empírová drobná stavba z doby kolem roku 1817, doklad slohové úpravy hřbitova.

Hřbitovní zeď se dvěma branami
Ohradní zeď hřbitova z doby kolem roku 1817, úprava vstupní brány ve 20. století.

Zbytky hradu Freudenstein
Na úzkém hřebenu kopce mezi cestou Vrbno - Andělská Hora, kat. území Vrbno.
Zbytky hradní zříceniny z období patrně kolem 13. století. V roce 1579 byl již hrad zříceninou.

Zřícenina hradu Rabenštejna
Historická památka z 2. poloviny 13. století. Spolu s Pustým hradem tvoří zajímavý, málo obvyklý typ dvouhradí strážného charakteru, kat. území Železná.

Zřícenina hradu Pustý hrad
Na úbočí hory Loupežník, na příkré skále, kat. území Železná.