Zrušení aktivizačního plánu a programu individuálního motivačního postupu

Od 1. ledna 2009 se ruší povinnost zpracovávat s osobami v hmotné nouzi aktivizační plán a s osobami ohroženými sociálním vyloučením program individuálního motivačního postupu. Od uvedeného data nahrazuje aktivizační plán individuální akční plán, který vypracovává úřad práce vždy, pokud je uchazeč o zaměstnání veden v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 5 měsíců. ( Akční plán může být vypracován i dříve ). O zpracování akčního plánu bude příslušný úřad práce informovat orgán pomoci v hmotné nouzi, který občana, pobírajícího příspěvek na živobytí, vyzve k předložení tohoto dokumentu. Pokud osoba individuální akční plán v termínu stanoveném orgánem pomoci v hmotné nouzi nepředloží, sníží se jí částka živobytí na existenční minimum.

Podle § 33 odst. 2 zákona o zaměstnanosti je obsahem individuálního akčního plánu zejména stanovení postupu a časového harmonogramu plnění jednotlivých opatření ke zvýšení možnosti uplatnění uchazeče o zaměstnání na trhu práce. Při určování obsahu individuálního akčního plánu se vychází z dosažené kvalifikace, zdravotního stavu, možností a schopností uchazeče o zaměstnání. Uchazeč o zaměstnání je povinen poskytnout součinnost úřadu práce při vypracování individuálního akčního plánu, jeho aktualizaci a vyhodnocování, a to v termínech stanovených úřadem práce a plnit podmínky v něm stanovené.

Veřejná služba - další možnost pracovního uplatnění osob v hmotné nouzi

Zákon rozšiřuje možnosti zachování pracovních dovedností pro osoby, které dlouhodobě setrvávají ve stavu hmotné nouze, a to zavedením nového institutu veřejné služby.

Kromě veřejně prospěšných prací, krátkodobého zaměstnání a dobrovolnické služby, mohou obce v samostatné působnosti organizovat veřejnou službu pro osoby v hmotné nouzi, zaměřenou na činnosti, které jsou konány ve prospěch obce a jejich občanů. Jde zejména o zlepšování životního prostředí v obci, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, pomoc v oblasti kulturního rozvoje a sociální péče. Při organizování veřejné služby mohou obce mezi sebou spolupracovat. Obec s osobou, která bude veřejnou službu vykonávat, uzavře smlouvu o výkonu veřejné služby. Zároveň uzavře pojistnou smlouvu, která bude krýt případnou odpovědnost za škodu na majetku nebo na zdraví, kterou osoba vykonávající veřejnou službu způsobí nebo jí bude způsobena. Přitom na úhradu pojistného může obci poskytnout dotaci MPSV.

Nově stanovené částky živobytí pro jednotlivé skupiny osob

Zákon nově upravuje stanovení částek živobytí pro některé skupiny osob v hmotné nouzi. Pro lepší přehlednost uvádím všechny skupiny, tak jak jsou nyní obsaženy v § 24 zákona.

• První a druhou skupinu, kde nedochází ke změně oproti stavu před prvním lednem 2009, tvoří nezaopatřené děti, jejichž částka živobytí je vždy ve výši jejich životního minima, popřípadě zvýšená z důvodů nákladného dietního stravování a osoby, u kterých se nezkoumá snaha o zvýšení příjmu vlastní prací ( § 11 odst. 3 zákona), u nichž částka živobytí činí vždy částku existenčního minima zvýšenou o polovinu částky rozdílu mezi životním minimem posuzované osoby a existenčním minimem, popřípadě zvýšenou o částky uvedené v § 26 až § 29 zákona.
• Nově je stanovena částka živobytí pro osoby, které na výzvu orgánu pomoci v hmotné nouzi nepředložily ve stanovené lhůtě individuální akční plán, pokud jim byl vypracován úřadem práce. U této třetí skupiny osob je částka živobytí stanovena ve výši existenčního minima (2020,- Kč), a to bez možnosti dalšího navýšení o částky uvedené v § 25 až 30 zákona. Jde o další sankční titul, zaměřený na zvýšení aktivity osob v hmotné nouzi. Nepatří však mezi ně nezaopatřené děti a osoby, u kterých se nezkoumá snaha zvýšit si příjem vlastní prací.
• Do čtvrté skupiny se řadí osoby, které mají příjem z výdělečné činnosti, popřípadě jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce.U těchto osob částka živobytí činí částku existenčního minima, popřípadě zvýšenou o částky uvedené v § 25 zákona, tj. o polovinu částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem osoby, která má příjem z výdělečné činnosti a prokazatelně se snaží využít možnosti zvýšení příjmu vlastní prací nebo zvýšení o 30 % částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem pokud jde o osobu, vedenou v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce a o dalších 20% částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem, pokud se tato osoba snaží využít další možnosti zvýšení příjmu vlastní prací a o částky uvedené v § 26 až 30, Mezi tyto osoby však nepatří nezaopatřené děti, osoby, u kterých se nezkoumá zvýšení příjmu vlastní prací a osoby, které na výzvu nepředložily akční plán, pokud s nimi byl úřadem práce vypracován. Rovněž mezi ně nepatří osoby, které dluží na výživném pro nezletilé dítě částku vyšší než trojnásobek měsíční splátky stanovené rozhodnutím soudu, nebo vyšší než částku, která by připadala na 3 měsíce, je-li plnění vyživovací povinnosti stanoveno jiným způsobem, dále osoby, které vykonávají veřejnou službu v rozsahu alespoň 30 hodin v kalendářním měsíci a osoby, které pobírají příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců.
• Do páté skupiny patří osoby, které nejsou nezaopatřenými dětmi ani nepatří mezi osoby, u nichž se nezkoumá snaha zvýšení příjmu vlastní prací a tyto osoby dluží na výživném pro nezletilé dítě částku vyšší než trojnásobek měsíční splátky stanovené rozhodnutím soudu, nebo vyšší než částku, která by připadla na 3 měsíce, je-li plnění vyživovací povinnosti stanoveno jiným způsobem. U těchto osob činí částka živobytí částku existenčního minima. Zvýšení částky živobytí podle § 25 až 30 jim nenáleží. Z uvedeného okruhu osob jsou vyloučeny osoby, kterým vznikl dluh na výživném až po podání žádosti o příspěvek na živobytí a které z důvodu nedostatečného příjmu podaly soudu návrh na zrušení nebo snížení výživného.
• Do šesté skupiny patří osoby, které od ledna 2009 vykonávají veřejnou službu podle ustanovení § 18 zákona v rozsahu alespoň 30 hodin v kalendářním měsíci. Skutečnost, že tuto službu vykonávají v uvedeném rozsahu, zákon pozitivně hodnotí. U těchto osob částka živobytí činí částku existenčního minima zvýšenou o polovinu rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem, popřípadě zvýšenou o částky uvedené v § 25 až 30 zákona. Znamená to, že kromě mimořádného navýšení živobytí o 50 % rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem dochází u osob k dalšímu možnému navýšení (bonifikaci) živobytí v závislosti na hodnocení jejich snahy o zvýšení příjmu vlastní prací, uplatněním nároků a pohledávek nebo prodejem či jiným využitím majetku.
• Sedmá skupina, do které jsou zařazovány osoby, které pobírají příspěvek na živobytí déle než 6 kalendářních měsíců, má jednoznačně sankční charakter. Částka živobytí těchto osob činí pouze částku existenčního minima, a to bez možnosti dalšího navýšení uvedeného v § 25 až 30 zákona. Důležité je, že tato sankce bude poprvé vůči těmto osobám použita od 1. 7. 2009. Zákon z uvedeného okruhu osob vyjímá osoby, u kterých se nezkoumá zvýšení příjmu vlastní prací, dále osoby pobírající podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci, osoby, které mají příjem z výdělečné činnosti a osoby vykonávající veřejnou službu v rozsahu alespoň 20 hodin v kalendářním měsíci.

Další úpravy

Způsob výplaty dávky pomoci v hmotné nouzi určuje plátce dávky, který bere při tomto určování v úvahu schopnosti a možnosti osoby v hmotné nouzi s dávkou hospodařit a využít ji k účelu, ke kterému byla dávka poskytnuta. Jde zde především o opatření, které má zabránit zneužívání dávek v souvislosti s požíváním alkoholu, jiných návykových dávek, s patologickým hráčstvím apod.. Plátce dávky tak po vyhodnocení určí, zda bude dávka vyplacena v hotovosti, na účet nebo formou poukázky.

Zákon nově stanovuje povinnost orgánu pomoci v hmotné nouzi ustanovit zvláštního příjemce vždy v případech, kdyby se výplatou dávky příjemci zřejmě nedosáhlo účelu, ke kterému má dávka sloužit. Například při ohrožení rodiny ztrátou bydlení z důvodů neplacení nákladů na bydlení, při ohrožení rodiny (zejména nezletilých dětí) alkoholismem rodičů, apod.