Vrbnu mohou jiná města smuteční síň závidět
V sobotu 17. prosince 2016 přišel den, na který čekaly generace Vrbeňanů. Otevřela se obřadní Smuteční síň nad městem. V to už málokdo doufal. Sem budou přicházet ve smutku i pro smíření lidé, až se budou loučit se svými zesnulými blízkými, s přáteli, známými.
Vrbno má podle Ladislava Kopala, předsedy Sdružení pohřebnictví ČR, smuteční síň, jakou mu mohou závidět jiná města, i ta velká s ohromnými rozpočty. Pro investice tohoto rázu peněz nezbývá. O to víc se cení moudrost zastupitelů Vrbna p. P., kteří se s odvahou rozhodli po bezmála pětadvaceti letech chátrající objekt renovovat a vtisknout mu krásu, důstojnost a jeho pravý cíl.
Pásku před vstupem do Smuteční síně krátce po 10. hodině přestřihla starostka města Květa Kubíčková, s poděkováním všem, kteří se podíleli na stavebních i dalších pracích, i umělcům, kteří dali objektu nezaměnitelnou krásu. Mezi ně patří pan Olbram Zoubek, který se instalace své nádherné sochy „Odcházení“ na čelní stěně smutečního sálu dočkal v krásném věku 90 let a mohl závěrečné přípravy sledovat na dálku. Pozvánka odešla také do Kanady, kde momentálně pobývá akademický sochař Pavel Charousek se svou paní Verou Siffner. Ti v trojici s Ing. arch. Petrem Šmardou připravili umělecké prvky nové smuteční síně – skleněné vitráže po bocích Zoubkovy 225 cm vysoké sochy, obraz ve vstupu a trojici vlaštovek stoupajících do výšin z věže objektu.
Otevření smuteční síně si nenechaly ujít desítky občanů, kteří s velkým zaujetím sledovali obrazovou prezentaci připomínající historii výstavby od roku 1987 až po současnost a výklad koordinátora pohřebních činností Petra Čuje. Slavnostní akt doprovodil bezvadným výkonem Pěvecký sbor města Vrbna a houslista Tomáš Zápeca z Jeseníku. Mezi hosty byli tajemník Sdružení pohřebnictví v ČR Ing. Pavel Lacina, provozovatel Pohřebního ústavu v Bruntále František Krejčí, který bude pro Vrbno zajišťovat vlastní pohřební služby, zastupitelé města, lidé z dodavatelských firem a další osobnosti.
Sobotní den byl splněným snem a naplněnou výzvou pro našeho kolegu, pracovníka MěÚ Vrbno pod Pradědem Jiřího Skácela. Ten rekonstrukci zchátralého objektu věnoval kus svého života a s mravenčí pílí i buldočí zarputilostí hlídal na stavbě každou maličkost. Podobně tak architekt Petr Šmarda. V dešti, chumelenici, větru i spalujícím sluníčku. Proto jsou práce provedeny precizně.Pohledem umělce Pavla Charouska:„Pan Jiří Skácel podal nadlidský výkona věříme, že bude po zásluze odměněn. Pan architekt Šmarda je skutečně velmi citlivý a výjimečný architekt a zhostit se úspěšně nedokončeného projektu zemřelého kolegy. To je úkol mnohem těžší, než provádět vlastní projekt od začátku. Město Vrbno si nemohlo vybrat lépe.“