Dnes je 20.3.2023 a svátek má Světlana

Vrbnu mohou jiná města smuteční síň závidět

V sobotu 17. prosince 2016 přišel den, na který čekaly generace Vrbeňanů. Otevřela se obřadní Smuteční síň nad městem. V to už málokdo doufal. Sem budou přicházet ve smutku i pro smíření lidé, až se budou loučit se svými zesnulými blízkými, s přáteli, známými. 

Vrbno má podle Ladislava Kopala, předsedy Sdružení pohřebnictví ČR, smuteční síň, jakou mu mohou závidět jiná města, i ta velká s ohromnými rozpočty. Pro investice tohoto rázu peněz nezbývá. O to víc se cení moudrost zastupitelů Vrbna p. P., kteří se s odvahou rozhodli po bezmála pětadvaceti letech chátrající objekt renovovat a vtisknout mu krásu, důstojnost a jeho pravý cíl.

Pásku před vstupem do Smuteční síně krátce po 10. hodině přestřihla starostka města Květa Kubíčková, s poděkováním všem, kteří se podíleli na stavebních i dalších pracích, i umělcům, kteří dali objektu nezaměnitelnou krásu. Mezi ně patří pan Olbram Zoubek, který se instalace své nádherné sochy „Odcházení“ na čelní stěně smutečního sálu dočkal v krásném věku 90 let a mohl závěrečné přípravy sledovat na dálku. Pozvánka odešla také do Kanady, kde momentálně pobývá akademický sochař Pavel Charousek se svou paní Verou Siffner. Ti v trojici s Ing. arch. Petrem Šmardou připravili umělecké prvky nové smuteční síně – skleněné vitráže po bocích Zoubkovy 225 cm vysoké sochy, obraz ve vstupu a trojici vlaštovek stoupajících do výšin z věže objektu.

Otevření smuteční síně si nenechaly ujít desítky občanů, kteří s velkým zaujetím sledovali obrazovou prezentaci připomínající historii výstavby od roku 1987 až po současnost a výklad koordinátora pohřebních činností Petra Čuje. Slavnostní akt doprovodil bezvadným výkonem Pěvecký sbor města Vrbna a houslista Tomáš Zápeca z Jeseníku. Mezi hosty byli tajemník Sdružení pohřebnictví v ČR Ing. Pavel Lacina, provozovatel Pohřebního ústavu v Bruntále František Krejčí, který bude pro Vrbno zajišťovat vlastní pohřební služby, zastupitelé města, lidé z dodavatelských firem a další osobnosti.

Sobotní den byl splněným snem a naplněnou výzvou pro našeho kolegu, pracovníka MěÚ Vrbno pod Pradědem Jiřího Skácela. Ten rekonstrukci zchátralého objektu věnoval kus svého života a s mravenčí pílí i buldočí zarputilostí hlídal na stavbě každou maličkost. Podobně tak architekt Petr Šmarda. V dešti, chumelenici, větru i spalujícím sluníčku. Proto jsou práce provedeny precizně.Pohledem umělce Pavla Charouska:„Pan Jiří Skácel podal nadlidský výkona věříme, že bude po zásluze odměněn. Pan architekt Šmarda je skutečně velmi citlivý a výjimečný architekt a zhostit se úspěšně nedokončeného projektu zemřelého kolegy. To je úkol mnohem těžší, než provádět vlastní projekt od začátku. Město Vrbno si nemohlo vybrat lépe.“

Zlato na cestě
Stalo se jednoho dne roku 1989 na cestě mezi Prahou a Vrbnem pod Pradědem. Pan Olbram Zoubek vezl do města hotové dílo, svou sochu „Odcházení“. Měl ji uloženu na vozíku za autem. Před Vrbnem na chvíli zastavil. „Zabalením prosvítalo zlacení. Když zastavil u silnice v lese, hned ho legitimovali dva policisté. Velmi se zajímali o to, co zlatého na vozíku má. Mysleli si, že je to patrně nějaký lup z kostela či něco podobného. Pak se ale samozřejmě vše vysvětlilo a táta dobře sochu dovezl až k Vám,“ napsala na radnici Zoubkova dcera paní Polana Bregantová. Mistrovo dílo bylo Vrbenskými vybráno z několika návrhů a také s účastí architekta Jana Dvořáka. Nikdo nemohl tušit, že nádherná socha si počká tolik dlouhých let, než ji budou moci obdivovat lidé a kdy bude vyprovázet na poslední cestě naše zemřelé.

Mgr. Alena Kiedroňová
Vytvořeno 9.1.2017 10:53:37 | přečteno 658x | Mgr. Alena Kiedroňová
load