Umělce pozval ředitel Domova pro seniory Mgr. Jan Vavřík a ti pozvání ochotně přijali. Čekání na příjezd hostů, kteří se maličko zpozdili na zimních silnicích, seniorům a seniorkám zpestřilo promítání jednoho dílu seriálu Bylo nás pět, v němž hrál právě Oldřich Navrátil. "Já tu roli ani nehrál, jako by byla o mně. To prostředí, v takovém jsem žil," vyprávěl herec Navrátil. Podle něj Poláčkův román Bylo nás pět patří k základům české literatury stejně jako román Boženy Němcové Babička a Osudy dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška.

Oldřich Navrátil se prý k herectví dostal jako slepý k houslím. Jeho otec-instalatér vstával do práce každé ráno v pět a pro kluka si představoval lepší budoucnost. Třeba kariéru úředníka, který pracuje v teple a do práce jde na půl devátou. Nebo z něj chtěl mít učitele. Rozhodlo se při studiích na gymnáziu v rodné Třebíči, kde pracoval profesor Ladislav Novák, vášnivý ochotnický herec. Kluka nasměroval ke zkoušce na brněnské JAMU. "Kdybych ji hned napoprvé neudělal, už by mě tu nikdy neviděli," vzpomínal s úsměvem Oldřich Navrátil. Tvrdí, že nic jiného než hrát neumí. Snad by se uživil ještě vařením přesnídávkových polévek v bufetu. S úsměvem vzpomíná také na svou neobvyklou taneční roli ve Star Dance a metu dostat se do čtvrtého kola a dost. "Kolegové říkali, že potom už je to velká dřina. A my se s taneční partnerkou dostali právě do čtvrtého kola a pak vypadli. Nejsem tanečník," dodal.

Také kariéra Karla Bláhy se mohla ubírat zcela jiným směrem. Jeho táta byl krční lékař. Jenže byl to právě on, kdo léčil vskutku slavné pěvce, třeba sólistu Národního divadla v Praze, basistu Eduarda Hakena, nebo z oboru populární hudby Karla Gotta. "Sedával jsem pod pianem a poslouchal... ale ještě radši jsem měl loutkové divadlo, Spejbla a Hurvínka, ty dva krásné ´magory´. Na školní besídku jsem přišel jako Spejbl," vyprávěl a hned přidal jednu scénku světoznámého táty se synkem. A pak vyprávěl o svém prvním angažmá v divadle Rokoko, prvním setkání s kapelníkem Karlem Vlachem i duetu s jednou gruzínskou zpěvačkou na koncertu pro sedm tisíc ruských posluchačů: "Tréma udělala své a já text, který mi napsali foneticky a který jsem znal zepředu i zezadu, zapomněl. A tak jsem v tom stresu zpíval jako Vlasta Burian ´po svém´. Na otázku zpěvačky, jakým jazykem jsem vlastně zpíval, tehdy Vlach s klidem odpověděl, že je to ´žižkovský dialekt´," smál se. Zavzpomínal také na své roční studium v Římě a Sieně. Vděčným posluchačům se stříbrem ve vlasech pak zapěl populární píseň O Sole Mio.

Bylo to příjemné půlhodinové setkání, za které si umělci nežádali ani korunu honoráře. Přijeli potěšit seniory, zkrášlit jim den. Na ten jim bude upomínkou malý dárek, originální skleněné číše z hutí vrbenských sklářů, které jim předaly pracovnice DPS.

Mgr. Alena Kiedroňová, redakce webu